Historie Církve v ČR

Počátky Církve na území bývalého Československa jsou spjaty s rokem 1884 (tehdejší Rakousko-Uhersko), kdy starší Thomas Biesinger, konvertita z jihozápadního státu Württemberg na tehdejším Německém spolkovém území, přicestoval do hlavního města Čech, aby zde zahájil hlásání znovuzřízeného evangelia.

Starší Biesinger přijel do Prahy po tříměsíční misionářské práci ve Vídni, které kvůli opozici státních úředníků nebylo příliš snadné (s jeho společníkem starším Paul Hammerem, který zůstal ve Vídni, se rozdělili z bezpečnostních důvodů, aby druhý mohl v kázání pokračovat v případě, že by jeden z nich byl zatčen).

Staršímu Biesingerovi se podařilo zajistit si v Praze podnájem a začít s hlásáním evangelia. Obdobné strasti jako ve Vídni jej však brzy potkaly rovněž v hlavním městě Čech, kde byl v ranních hodinách 30. března 1884 probuzen dvěma policejními úředníky a odveden se všemi jeho věcmi na policejní velitelství.

Během dvou týdnů absolvoval pár několikahodinových výslechů a byl postupně umístěn do tří žalářů a čtyř různých vězeňských cel. Po úvodním předběžném výslechu byl uvězněn na 37 dnů (mimo jiné byl podezírán z toho, že rekrutuje kandidáty do pasti mormonského otroctví).

Následně po řádném soudu, který se uskutečnil 6. května 1884, byl odsouzen na 30 dnů nucených prací a zaplacení 5 guldenů (=zlatých) z důvodu získávání stoupenců pro náboženské uskupení, které nebylo tehdejším zákonem schváleno.

Hlavními žalobci nebyl nikdo jiný, než jeho dva pražští přátelé Johann Klusak, prodejce biblí, a Anthon Just, obchodník s kůží, kteří o jeho poselství dříve projevovali zájem. Pan Klusak se k soudu osobně nedostavil a pan Just u soudu svědčil v češtině, kterýmžto jazykem starší Biesinger nehovořil, takže obžalobě osobně nerozuměl.

Starší Biesinger byl poté soudcovskou radou (tzv. „Die fünf richter collegium“) dotázán, zdali rozsudek přijímá. Starší souhlasil, avšak pod podmínkou, že jeho kázání bude vnímáno jako poselství od Boha pro jejich město a národ v zájmu jejich spásy a že zodpovědnost za pražské zamítnutí evangelia spočívalo na autoritách národa. Soudci souhlasili a rozsudek 30 dnů nucených prací mu odpustili.

Po více, než dvouměsíční vazbě byl starší Biesinger konečně propuštěn na svobodu. O dva dny později se na ulici potkal s jedním z jeho žalobců - Johannem Klusakem - který ho žádal o odpuštění. Pan Klusak byl přesvědčen, že je trestán za své jednání, neboť jeho jediný syn se nacházel ve vážném zdravotním stavu s neštovicemi. Starší Biesinger mu otevřeně odpustil, avšak dodal, že bude třeba, aby pan Klusak požádal rovněž Boha o odpuštění. Syn pana Klusaka o dva dny později onemocnění podlehl.

Nepříznivé novinové články vůči působení staršího Biesingera v Praze jeho hlásání evangelia značně komplikovala a nebyl schopen najít další zájemce, které by vyučoval znovuzřízenému evangeliu. Avšak 21. června 1884, v den jeho odjezdu z Československa, pokřtil a konfirmoval svého druhého žalobce Anthona Justa.

Po první světové válce se do hlavního města nově vzniklého Československa přistěhovala Františka Veselá Brodilová (nar. 1881), která byla pokřtěna ve Vídni v roce 1913. V roce 1921 sestru Brodilovou navštívili dva misionáři z vídeňské odbočky, kteří také pokřtili její dvě dcery, Františku a Janu (první členky pokřtěné v Československu). Sestra Brodilová pomáhala překládat misionářské informační letáky, vedla Nedělní školu, než se misionáři naučili češtině a sloužila jako první presidentka Pomocného sdružení ve své rodné zemi.

V roce 1928 se starší Biesinger, již jako čtyřiaosmdesátiletý stařec, do Prahy vrátil, aby při oficiálním setkání s ministrem vnitra a dalších úředníků obdržel schválení k hlásání evangelia občanům Československa nejen pro sebe, ale také pro další misionáře.

V témže roce poskytl přední český občan, profesor Králíček, pozitivní zprávu o své návštěvě v Salt Lake City presidentu T. G. Masarykovi. Následující rok byla Církev českou vládou uznána také úředně.

Brzy poté, co byl starší Biesinger z misionářské služby uvolněn, sestra Františka Veselá Brodilová zaslala dopis presidentu Církve Heber J. Grantovi s žádostí o vyslání misionářů do Čech.

Její žádosti bylo vyhověno příjezdem Arthura Gaetha, vysokého a energetického mladého muže, jehož obeznámenost s novinářskou praxí a zvučný hlas přinášely své ovoce, když se mu během deseti dní podařilo domluvit dva rozhlasové přenosy v češtině, jeden projev v německém rozhlase, přednášku v instituci pro vzdělávání dospělých a sepsání článku do německého tisku.

24. července 1929 starší John A. Widtsoe, člen Kvora dvanácti apoštolů, oficiálně zasvětil Československo k hlásání evangelia a založil Československou misii (první ve slovanské části Evropy) a povolal Arthura Gaetha, jehož matka byla českého původu, jako misijního presidenta.

Během nadcházejících dvou let bylo v československých novinách a periodicích vytištěno na 250 článků (zpravidla napsaných misionáři). V říjnu 1929 byly vytištěny první české brožurky a letáky a se svolením také distribuovány.

President Gaeth však ke svému efektivnímu působení postrádal vlastní rodinné zázemí. Díky presidentu Widtsoe se seznámil s Marthou Králíčkovou, jejíž otec byl blízkým přítelem tehdejšího presidenta republiky Tomáše G. Masaryka. President Gaeth ji pokřtil a také se s ní oženil v roce 1931. Její konexe ve společnosti pomohly novomanželům nabýt většího vlivu ve vyšších společenských kruzích. V nové pražské čtvrti si opatřili vilu, která sloužila jako misijní dům.

Presidenta Gaetha v roce 1936 vystřídal nový misijní president Wallace Toronto, který v této funkci sloužil 32 let, což je nejdelší funkční období misijního presidenta v historii Církve (i když během většiny tohoto času nemohl být z bezpečnostních důvodů v Československé misii přítomen).

V červenci 1937 bylo úsilí misijního presidenta Toronta podpořeno návštěvou presidenta Církve Heber J. Granta, jehož přítomnost podnítila vydání 40 článků v místním tisku a dodala Církvi v republice větší publicitu.

Před válkou byli ještě ustanoveni místní vedoucí k péči o odbočky v Brně (Jaroslav Kotulán) a v Praze (Josef Roubíček). Do konce února 1939 stihla ještě misie přeložit Články víry od staršího James E. Talmage.

V květnu 1939 během shromáždění pražské odbočky při příležitosti Den matek vstoupil do místnosti německý voják. Kongregace ztuhla a očekávala to nejhorší. Voják však vysvětlil, že je členem Církve a že přišel na bohoslužbu. Vydal také své svědectví – nikoliv svým nepřátelům, ale přátelům z jeho víry.

V posledním desetiletí před druhou světovou válkou vstoupilo do vod křtu 128 Čechů.

V červenci 1939 gestapo zatklo čtyři misionáře, které nechala jen o vodě a chlebu čtyřicet dní, kdy se presidentu Torontovi podařilo sjednat jejich propuštění. Církev nařídila evakuaci několika zbývajících misionářů ze země již následující měsíc 24. srpna. President Toronto napřed vyslal svoji rodinu a v republice se ještě pár dní zdržel, aby pomohl evakuaci zbývajících misionářů.

President Toronto musel zemi neprodleně opustit a tak mu nezbývalo, než pověřit teprve 21letého Josefa Roubíčka vedením misie. V Dánsku president Joseph Fielding Smith, člen Kvora dvanácti apoštolů, přislíbil sestře Torontové, že válka v Evropě nezačne, dokud president Toronto a zbývající misionáři nebudou bezpečně evakuováni. Presidentu Torontovi se podařilo si zajistit místo v posledním odjíždějícím vlaku před tím, než Evropu zahalila druhá světová válka.

Po válce, během které bylo pokřtěno jen 10 osob, navštívil Československo (březen 1946) starší Ezra Taft Benson, člen Kvora dvanácti apoštolů, který mimojiné napomohl k znovupovolení misie a návratu presidenta Toronta, který stále nebyl oficiálně uvolněn, do republiky.

Členové Církve museli obstát v těžkých zkouškách. Např. Elfrieda (Frieda) Glasnerová Vanečková, židovka pokřtěná v roce 1932, strávila dva roky v koncentračním táboře spolu se svým manželem a dvěma syny. V den svého propuštění byla na seznamu poprav. Jedenáct členů její rozšířené rodiny zemřelo v táboře Auschwitz. Když ji během jejího zotavování v nemocnici navštívil president Toronto, plakala radostí. Její dva synové byli později pokřtěni.

Ve tříletém období po válce vstoupilo do vod křtu celkem 149 Čechů. Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl brzy zakázán misijní zpravodaj Nový hlas, misionáři byli pod policejním dohledem a církevní projevy byly častokrát cenzurovány.

Následující rok začala komunistická vláda omezovat také množství příchozích misionářů, přesto se však množství křtů zvýšilo z 28 (1948) na 70 (1949). Mezi těmito novými obrácenými byl také Jiří Šnederfler.

Na konci ledna 1950 se dva misionáři vytratili z kontaktu a nikdo o nich nic 11 dní nevěděl. Byli zatčeni za překročení hraniční zóny a obviněni ze špionáže. Jejich propuštění bylo podmíněno evakuací všech ostatních misionářů. Misie byla zrušena vládním dekretem 6. dubna 1950.

Následujících 14 let členům nezbývalo, než svou víru žít v tichosti, bez veřejných shromáždění a bez kontaktu se členy mimo území státu. President Toronto se pokoušel z Utahu výpomoci natolik, jak to šlo – zasíláním dopisů a finanční výpomoci, oblečení, léků a církevních publikací. Během těchto let žádal o vízum devětkrát – avšak pokaždé bylo zamítnuto.

Opětovnému návratu Církve do země se naskytla příležitost teprve až v roce 1964. Do Prahy přicestoval ze Švýcarské misie president John Russon a dřívější misionář Lynn Pettit. Zpráva o jejich příjezdu se roznesla a brzy se uspořádalo radostné svědecké shromáždění v domově místního člena.

V červenci 1965 se president Toronto mohl po obdržení víza vrátit do Prahy, avšak přestože byl vládními úředníky vřele uvítán, byl záhy tajnou policií zatčen a ze země vyhoštěn. Misionářský růst byl následně utlumen na dalších pětadvacet let.

Když president Toronto zemřel v roce 1968, bývalý misionář William South se svou chotí Jane Brodil Southovou byli požádáni, aby upevňovali víru českých svatých; Československo navštěvovali každý rok. Když zdraví presidenta Southa začalo v roce 1977 ochabovat, tato zodpovědnost byla předána Calvinu McOmberovi, rovněž bývalému misionáři, a jeho manželce Frances Brodil McOmberové. President McOmber vykonával svoji zodpovědnost do svého úmrtí v roce 1980.

V roce 1972 president Henry Burkhardt z Německé drážďanské misie pověřil Jiřího Šnederflera o zkontaktování se se všemi členy z misie a zahájení pravidelných shromáždění. President Edwin Morrell z Rakouské vídeňské misie znovu vytiskl české vydání Knihy Mormonovy v roce 1984 a přivezl první výtisky do republiky.

Otakar Vojkůvka tiše vyučoval evangeliu v Brně a přivedl mnohé do Církve. Olga Kovářová Kampora byla pokřtěna v roce 1982; její člensko-misionářská práce přivedla do Církve 47 obrácených během nadcházejících osmi let.

Po zasvěcení chrámu ve Freibergu v červnu 1985 se zvýšilo množství křtů v Československu na 20 za rok. První chrám ve východní Evropě vskutku symbolizoval vzestup evangelia na území kontrolovaném nadvládou komunistického režimu.

Domov Šnederflerových byl 28. října 1985 poctěn osobní návštěvou staršího Thomase S. Monsona, člena Kvora dvanácti apoštolů, kde uspořádal bohoslužebnou konferenci, které se zúčastnilo 56 osob. Jejich domov byl zasvěcen ke shromáždění Svatých z Prahy a Československa. Bratr Šnederfler byl při této příležitosti rovněž vysvěcen vysokým knězem.

V roce 1985 byl starší Nelson, člen Kvora dvanácti apoštolů, povolán k dohledu nad misionářskou prací ve východní Evropě. Československo navštěvoval každý rok a žádal o zákonné uznání Církve, avšak pokaždé mu bylo řečeno, že jeho žádost je v procesu vyjednávání. Žádosti k zákonnému uznání Církve předkládali marně i místní vedoucí.

V druhé polovině 80. let se během třetí neděle v měsíci několik let mnozí členové dobrovolně postili za náboženskou svobodu. Přesto však čelili opozici ze strany tehdejšího režimu. Např. domov Šnederflerových byl několikrát propátrán (církevní materiály však vždy byly dobře uschovány a zůstaly tak nedotčeny). Bratr Šnederfler byl také na prvních příčkách seznamu pro stát nebezpečných osob, tudíž byl pravidelně každý měsíc příslušníky Státní bezpečnosti vyslýchán.

Teprve až v lednu 1990 byly zákony náboženské svobody schváleny. Území Československa bylo znovuzasvěceno starším Nelsonem, když se sešel se Svatými na Kněží hoře u Karlštejna 6. února 1990 a v zasvěcující modlitbě potvrdil slova staršího Widtsoe, která zde pronesl před více, než šedesáti lety.

Misionáři mohli do republiky vstoupit až po čtyřicetileté pauze v květnu 1990. Československá misie byla oficiálně obnovena 1. července 1990. Později tohoto roku se uskutečnila návštěva presidenta Gordona B. Hinckleyho s československými Svatými, což bylo pro mnohé dalším povzbuzujícím duchovním zážitkem.

V červnu 1991 navštívil Mormonský pěvecký sbor historický Pražský operní dům, jehož koncert dokonce přenášela i státní televize. Církev, která byla dříve nucena do ústraní, byla nyní uznávána elektronicky po celé zemi.

V letech 1991-1995 byl bratr Šnederfler povolán sloužit jako president chrámu ve Freibergu. V červnu 1993 byl publikován první český výtisk Liahony, oficiálního církevního periodika.

Víra a oddanost mnohých dříve narozených členů dodnes napomáhá současným českým Svatým ve formě odkazu pro následující pokolení, jaký jim tito pionýři zanechali.

Bibliografie:

Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů - Praha [brožura], Corporation of the President of the Church of Jesus Christ of Latter-day Saints, 1991.

Elder paved way for Czech mission in 1929 [online]. In Church News, 30.3.1991. 2009 Deseret News Publishing Company. [cit. 2009-07-07].

GARDNER, Marvin K. Jirí and Olga Snederfler: A Closer Look at Two Czech Pioneers [online]. In Liahona, září 1997, s. 16. [cit. 2009-07-07].

HARTLEY, William G. A Missionary’s Two Months in Jail [online]. In New Era, listopad 1982, s. 8. [cit. 2009-07-07].

MEHR, Kahlile. Czech Saints: A Brighter Day [online]. In Liahona, září 1997, s. 10. [cit. 2009-07-07].

PRATT, Ruth McOmber, NIENDORF, Ann South. Czechoslovakia Was Her Mission [online]. In Liahona, září 1995, s. 26. [cit. 2009-07-07].

Thomas Biesinger [online]. In Wikipedia, the free encyclopedia. [cit. 2009-07-07].